Page 2 of 3

Tip k poslechu #10: Kytarová dílna Romana Horkého – Čas rozchodů

Zhruba po dvou týdnech je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A možná nejen k poslechu, ale i k následnému hraní. Kytarová dílna Romana HorkéhoČas rozchodů.

Roman Horký hraje s Kamelotem už 37 let a řada jeho písniček skoro zlidověla. Skladby jako Zachraňte koně, Honolulu, Země antilop, Zrození hvězd nebo Psáno na březové kůře se často hrají po hospodách. Nutno ale přiznat, že většinou jen velmi volnou nápodobou. Protože jestli je pro bohatou tvorbu Romana Horkého něco typické, tak jsou to složitější harmonické postupy a dlouhá rychlá kytarová sóla. Zahrát Kameloty tak jako Roman Horký, zvládne jen málokdo.

Možná už Romana Horkého přestaly bavit věčné dotazy, jak to hraje. Projekt Kytarové dílny je každopádně unikátní. V kolekci čtyř DVD (další dvě se připravují) sám autor podrobně rozebírá 28 skladeb – harmonii, doprovody, prstoklad, sóla, všechno. DVD nejsou úplně levná, ale nadšení kytaristé by váhat neměli. Koupit se dají i jednotlivé skladby – přímo na stránkách Kytarové dílny.

Čas rozchodů je upoutávkou na Kytarovou dílnu, jednou ze dvou skladeb dostupných zdarma. Tak ji zkuste.

Tip k poslechu #9: Dire Straits – Sultans Of Swing (Cajon & Acoustic Cover)

Zhruba po dvou týdnech je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Dire StraitsSultans Of Swing (Cajon & Acoustic Cover).

Geniálního britského kytaristu Marka Knopflera už jsem v Tipech k poslechu zmiňoval, konkrétně skladbu Brothers In Arms. Tentokrát zavzpomínám na první hit rockové formace Dire Straits, skladbu Sultans of Swing z debutového alba Dire Straits z roku 1978.

Ovšem nikoli v podání Marka Knopflera a Dire Straits, ale v zajímavé úpravě pro akustické kytary a latinskoamerický cajón.

Mimochodem, video ke coveru Sultans od Swing je malé porno pro všechny kytaristy, protože ukazuje prstoklad snad všech zajímavých momentů celé kompozice.

A za Markem Knopflerem se v Tipech k poslechu ještě určitě vrátím.

Tip k poslechu #8: Simon & Garfunkel – Kathy’s song

Po delší době (byl jsem na cestách) je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Zamíříme do Spojených států za jedním z nejtalentovanějších písničkářů druhé poloviny tisíciletí.  Simon & Garfunkel – Kathy’s Song.

Vybral jsem živou verzi, která by snad mohla pocházet někdy z roku 2003. Samotná skladba je ovšem mnohem starší. Paul Simon ji napsal v roce 1963, když se během turné po malých anglických klubech potkal s osmnáctiletou Kathleen Chitty. Mimochodem, Kathy’s Song není jediná. Ze stesku po Kathleen se například vypsal ve slavné Homeward Bound. A vůbec z tohoto, pro Paula Simona zřejmě šťastného a inspirativního období, pochází celá řada budoucích hitů slavného folkového dua.

K polovině šedesátých let se váže zajímavá historka. Debutové album Simona a Garfunkela Wednesday Morning, 3 A.M. v prodejích zcela propadlo. Zklamaný Paul Simon odjel do Evropy, kde hrál po hospodách a malých klubech. Mezitím vytáhl producent Tom Wilson zcela zapomenutou skladbu The Sound of Silence, nechal do ní přimíchat elektrickou kytaru a bicí a znovu ji nasadil do rádií. Rázem se z ní stal obrovský hit. Paul Simon to ovšem netušil, dozvěděl se to v Dánsku z novin. Co nejrychleji se vrátil do Spojených států a na letiště v New Yorku už přistál jako milionář.

Paul Simon napsal spousty skvělých písní, ať už pro duo Simon & Garfunkel, nebo později během úspěšné sólové dráhy. K některým se v Tipech k poslechu ještě určitě vrátíme. 

Kytarová snídaně na Twitteru

Blog Kytarová snídaně má svůj Twitterový účet. Sledujte @KSnidane a hned se dozvíte o každé novince. Sdílet budu i nejrůznější zajímavosti a bonusový materiál, který se na blog nedostane. Těším se na viděnou na Twitteru.

Tip k poslechu #7: Reina del Cid – Jambalaya

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Reina del Cid – Jambalaya.

Písničkářka Reina del Cid je pro mě jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších tváří anglosaské nezávislé scény. Žánrově se pohybuje na pomezí folku, rocku a bluegrassu. Celosvětový ohlas si zajistila především díky YouTube kanálu, kam v rámci série Sunday Mornings with Reina del Cid víceméně pravidelně umisťuje jednak předělávky známých i méně známých písní a jednak vlastní skladby.

Reina del Cid je bezesporu talentovaná a pracovitá autorka. Pro mě ovšem polovina jejího úspěchu tkví v osobě sólové kytaristky Toni Lindgren. Toni holka je prostě skvělá. Navíc je vidět, že to mezi nimi funguje a společné hraní je opravdu baví.

V dnešním Tipu k poslechu se podíváme, jak zajímavě a zábavně se Reina del Cid a Toni Lindgren popasovaly s předělávkou hitu Jambalaya (On the Bayou) Hanka Williamse. A někdy příště se k Reině del Cid ještě určitě vrátíme, protože i její vlastní skladby za poslech rozhodně stojí.

Každé hraní se nepovede

Každé hraní se nepovede. Někdy je to dokonce naprosté fiasko. Hráli jsme nedávno na vesnických čarodějnicích u ohně. Obtížné podmínky, od ohně žár, z druhé strany zima, rozladěné nástroje a zmrzlé prsty. Nějak jsme se s tím popasovali.

Zájem lidí byl ale bohužel naprosto minimální. To zamrzí, zvlášť když si člověk promítne ty hodiny společných zkoušek, shánění prostor pro zkoušení, vymýšlení set listu a komplikované logistiky.

Myslím, že po takové zkušenosti je důležité především neztratit chuť. A zamyslet se nad tím, co by se dalo udělat lépe. Bylo by to jiné, kdyby tam namísto dvou kytaristů hrála kompletní kapela s basou a bicími? Bylo by lepší hrát na aparát? Nebo jsme prostě byli na špatném místě ve špatný čas a posluchače musíme hledat jinde? Je dobré se nad tím společně zamyslet. Každý takový neúspěch by měl především posouvat dopředu.

Tip k poslechu #6: Honza Ponocný & Maťo Mišík – Rytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A nejen k poslechu, ale i k dalšímu studiu. Tentokrát to totiž výjimečně není vydařená skladba, ale kytarová lekce. Honza Ponocný & Maťo MišíkRytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Honzy Ponocného skvělá ukázka možností doprovodné kytary není pro úplné začátečníky. Abyste se neztratili, je dobré nejdřív vědět, co je pentatonika a jak se tvoří akordy v různých polohách. Poté ale lekce nabízí spousty fantasticky předvedené inspirace pro další cvičení a experimentování.

Tip k poslechu #5: Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku. Ostatně, co by to bylo za kytarový blog bez zmínky o této vždy usměvavé excelentní kytaristce, skladatelce a zpěvačce.

Lenka Filipová vystudovala klasickou kytaru na pražské konzervatoři a pokračovala na Mezinárodní hudební akademii v Paříži, vydala několik sólových desek, koncertuje i s klasickým programem.

Pro tento díl Tipů k poslechu jsem ovšem vybral skladbu, ve které Lenka Filipová své mistrovské umění klasické kytary nepředvádí. Tisíc způsobů jak zabít lásku je postavena na jednoduchém kytarovém doprovodu – vybrnkávání několika základních akordů trsátkem.

Písničku jsem vybral, protože je pěkná. A také proto, že klip postavený na záznamu z výjimečného koncertu na pražském Masarykově nádraží se opravdu povedl.

Zkušenosti s čistícím přípravkem na struny Dunlop Formula 65

Nedávno jsem na Kytarové snídani psal, jaké používám struny a jak často je měním. Zmínil jsem, že po každém hraní struny přejedu čistícím přípravkem. V posledních měsících používám čistič Dunlop Formula 65 a předpokládám, že ostatní budou fungovat víceméně podobně.

Dunlop Formula 65

Výrobce přišel na to, že když s čističem nebude dodávat hadřík, ušetří několik centů. No tak dobře, používám bavlněné dámské kalhotky, ale v hospodě kolem toho bývají blbé kecy, takže příště asi koupím jiný přípravek, s hadříkem.

Dunlop Formula 65 se nanáší snadno. Každou jednotlivou strunu přejedu lahvičkou s přípravkem, chlupatina v hrdle lahvičky se při přitlačení napouští roztokem. Poté struny otřu hadrem a za pár desítek vteřin je hotovo.

Nepozoroval jsem žádný bezprostřední vliv na zvuk strun, ale čistič zřejmě odstraní pot a kousky kůže ze strun a snad struny nějakým způsobem konzervuje, protože tmavé fleky koroze se při pravidelném používání přípravku objevily o něco později. Samotnou životnost strun přípravek zásadně neprodlouží, svoje oblíbené Elixíry musím nejpozději po dvou měsících tak jako tak vyměnit. Ale struny alespoň déle dobře vypadají.

Přípravek Dunlop Formula 65 stojí asi 150,- Kč a po dvou měsících každodenního používání jsem vypotřeboval odhadem asi polovinu. Z mého pohledu se taková drobná investice vyplatí.

Tip k poslechu #4: Mark Knopfler – Brothers In Arms

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A tentokrát je to opravdu těžký kalibr. Mark Knopfler – Brothers In Arms.

Jeden z komentujících na YouTube trefně poznamenal: This video should be flagged for sexual content; there is a man making love to a guitar.

Klidná a rozvážná hra prsty na elektrickou kytaru. Jedinečná atmosféra skladeb. Mark Knopfler je rozpoznatelný po pár taktech.  Mimochodem, na kytaru je naprostý samouk. Vytvořil si specifický, technicky velmi těžký, styl hraní. Většinou skládá složitější kompozice, harmonicky i stavbou sól, opravdu nádherné kousky. Marka Knopflera jen tak někdo nezahraje.

K písni Brothers In Arms existuje i podařený český cover. Skladbu přebásnil Honza Brož jako Vrahy z donucení a hrávala ji Devítka, když ještě měla v sestavě kytaristu Petra Havrdu.

Pro tento článek jsem vybral živé provedení z roku 2007. Upřednostňuji záběry z živých koncertů před studiovými verzemi, rád se muzikantům dívám pod prsty.

Za Markem Knopflerem v Tipech k poslechu ještě určitě několikrát vrátíme.

Page 2 of 3

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén