Každé hraní se nepovede. Někdy je to dokonce naprosté fiasko. Hráli jsme nedávno na vesnických čarodějnicích u ohně. Obtížné podmínky, od ohně žár, z druhé strany zima, rozladěné nástroje a zmrzlé prsty. Nějak jsme se s tím popasovali.

Zájem lidí byl ale bohužel naprosto minimální. To zamrzí, zvlášť když si člověk promítne ty hodiny společných zkoušek, shánění prostor pro zkoušení, vymýšlení set listu a komplikované logistiky.

Myslím, že po takové zkušenosti je důležité především neztratit chuť. A zamyslet se nad tím, co by se dalo udělat lépe. Bylo by to jiné, kdyby tam namísto dvou kytaristů hrála kompletní kapela s basou a bicími? Bylo by lepší hrát na aparát? Nebo jsme prostě byli na špatném místě ve špatný čas a posluchače musíme hledat jinde? Je dobré se nad tím společně zamyslet. Každý takový neúspěch by měl především posouvat dopředu.