Výběr značky strun na kytaru je strašně subjektivní. A interval výměny strun snad ještě více. Slyšel jsem šílené zkazky o muzikantech měnících struny po každém hraní (nebo dokonce ve studiu po každém nahraném sólu). Ale potkal jsem i profesionálního muzikanta, který mi tvrdil, že struny s technologií nanoweb (materiál pro ochranu vinutí strun) mu v akustické kytaře vydrží rok.

Experimentoval jsem s levnými strunami D´Addario EZ a Martin za zhruba 150,- Kč, zkoušel jsem trochu dražší Martin Eric Clapton Signature a D´Addario EXP asi za 300,- Kč, jednou jsem sáhl po Erinie Ball asi za 600,-. V posledních dvou letech ale používám skoro výhradně Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53.

Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53

Začínal jsem na tloušťce 0.11 a když mi ztvrdly bříška prstů, přešel jsem na 0.12. Zkoušel jsem i variantu  0.12 – 0.56, ale silnější basové struny mi nesedí.

Subjektivně se mi zdá, že struny Elixir vydrží nejdéle. Jasně cinkavý zvuk zbrusu nových strun poměrně rychle ztrácí, stejně jako ostatní značky. Ale pak už si svoji zvukovou kvalitu stabilně drží. Nekazí se. Navíc, možná díky polymerové ochranné vrstvě nanesené na strunách, hezky kloužou. A nešpiní prsty.

Nehraju nijak razantně, právě naopak, zkušení hráči mi vyčítají příliš jemný styl. Prsty se mi nepotí, resp. potí se jen při hraní před někým jiným (nebo s někým jiným) zhruba jednou týdně. Po každém hraní struny přejedu čistícím přípravkem. Struny mi při každodenním hraní vydrží dva měsíce (cca 80 hodin). Optimální by bylo měnit zhruba po šesti týdnech, to už se na strunách objevují tmavé fleky. Ale zvuk je pro domácí cvičení ještě udržitelný, tak vydržím do dvou měsíců. Před veřejným hraním bych struny měnil.

Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53 přijdou na  zhruba 500,- Kč, nejsou tedy nijak levné. Vlastně představují můj největší pravidelný výdaj do hraní na kytaru. Ale nabízejí nejlepší poměr ceny, zvukové kvality a výdrže.