Archiv rubriky: Učení

3 způsoby, jak se zlepšit na kytaru

Dnešní článek není pro úplné začátečníky. Ale pokud až máte něco nahráno, možná trochu stagnujete a chcete se posunout dál, mohou se následující tři tipy hodit.

Hraní na kytaru je běh na dlouhou trať. Neexistují žádné zkratky, nebo jsem alespoň žádnou nenašel. Dobrému vystoupení předchází stovky hodin hraní po hospodách. A známé pravidlo 10.000 hodin bezesporu platí.

Ale jen cvičit, cvičit a cvičit většinou nestačí. Následující tři způsoby je vhodné kombinovat. Alespoň se to všude tvrdí. A já tomu věřím.

1. Učit se nové skladby

Neustále se snažím učit něco nového. Minimálně polovinu z času vyhrazeného pro každodenní hraní věnuji učení nových písniček, technik nebo stupnic. Je snadné sklouznout k pohodlí hraní dávno naučených motivů, ale skoro k ničemu to není.

2. Nahrávat se

Při vlastním hraní své chyby vnímáme zkresleně. Teprve pořádná nahrávka poskytne tolik žádoucí zpětnou vazbu. Pořídil jsem základní kondenzátorový mikrofon se stojanem a oprášil stativ k zrcadlovce. Jen zatím bojuji s tím, že nemám prostor, kde to celé rozestavět a začít experimentovat s kvalitou záznamu a dalším zpracováním. Ale jakmile se mi to podaří vyřešit, pustím se do nahrávání a začnu na Kytarovou snídani přidávat videa.

3. Hrát v kapele

Drnkat si doma v kuchyni je jedna věc, ale umět doprovodit další muzikanty je úplně jiná disciplína. Je třeba naučit se poslouchat ostatní, neztratit se v rytmu ani v harmonii, umět pracovat s dynamikou, vyrovnat se s chybami (vlastními i druhých), umět improvizovat a samozřejmě nalézt způsoby, jak skladbu obohatit. Hraji relativně pravidelně s učitelem. A dále s jedním kolegou v neformálním duu, v garáži nebo po hospodách. Latentně hledám další muzikanty, se kterými bych si mohl zahrát a a třeba zkusit některé písně posunout dál.

Tip k poslechu #6: Honza Ponocný & Maťo Mišík – Rytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A nejen k poslechu, ale i k dalšímu studiu. Tentokrát to totiž výjimečně není vydařená skladba, ale kytarová lekce. Honza Ponocný & Maťo MišíkRytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Honzy Ponocného skvělá ukázka možností doprovodné kytary není pro úplné začátečníky. Abyste se neztratili, je dobré nejdřív vědět, co je pentatonika a jak se tvoří akordy v různých polohách. Poté ale lekce nabízí spousty fantasticky předvedené inspirace pro další cvičení a experimentování.

5 důvodů proč hrát s učitelem

Nedávno jsem jel na hodinu kytary a necítil se dobře. Měl jsem nějaké zdravotní potíže, byl jsem unavený, posledních pár dnů jsem necvičil a přemýšlel jsem o tom, že poprvé po více než dvou letech lekci zruším. O hodinu později jsem vyšel ze zkušebny ve zcela jiné náladě. Parádně jsme si zahráli a nakousli i novou těžkou skladbu. Byl jsem motivovaný minimálně na další týden každodenního cvičení.

Níže jsem sepsal 5 důvodů, proč hrát s učitelem. Hrál jsem několik let jako naprostý samouk, teď hraji s učitelem. Mám tedy relevantní srovnání.

1. Učitel inspiruje

Učitel nemusí být jen přísný šedivý pán v ZUŠce, učitelem může být třeba zkušenější kamarád, pokud má čas a chuť se vám věnovat. Důležité je, že je mnohem znalejším hráčem. Pokud jste nejlepší muzikant ve zkušebně, pak jste ve špatné zkušebně. Zahrát si s lepšími muzikanty je nejen vynikající zkušenost, ale především ohromná inspirace a motivace do dalšího cvičení a hraní.

2. Učitel opraví chyby a upozorní na špatné návyky

Můžete hrát sami doma v ložnici a těšit se z toho, jak vám to jde. Případně se vztekat, jak vám to nejde. Ale teprve zkušený učitel upozorní na chyby, které kazí celý přednes a dělají z vás podprůměrného hráče. A také rozpozná špatné návyky, které vás zbytečně brzdí v dalším zlepšování.

3. Učitel ukáže cestu

Na internetu, především na YouTube, je dnes k dispozici nepřeberné množství studijního materiálu. Teorie, technika hraní, improvizace i polopatické vysvětlení tisíců skladeb nejrůznějších žánrů. Stačí si vybrat a můžete strávit stovky a stovky hodin nad lekcemi zdarma. Jenomže zároveň je to past. Past nesystematického skákání z lekce na lekci, past toho, že nic nedotáhnete pořádně, protože v půlce utečete k něčemu jinému, v tu chvíli lákavějšímu. Učitel ukáže cestu. Přidělí skladby na cvičení. Samozřejmě, netrefí se vždy přesně do vašeho vkusu. Jenže i to je obohacující. Pokud se mi něco nelíbí, tak to nehraju. Ale nejdřív se to snažím pořádně naučit.

4. Učitel má kontakty

Když jsem začal hrát na kytaru, hrál jsem jednoduché písničky, s jednoduchými akordy a základními rytmy doprovodu, případně jednoduchým vybrnkáváním. Po čase jsem přešel ke složitějším skladbám, složitějším akordům, melodickým sólům a známým kytarovým rifům. Myslím, že většina kytaristů postupuje podobně. Po zvládnutí složitějších a poznatelných skladeb by měla následovat fáze hraní s dalšími muzikanty. A teď nemyslím jen mlátit v hospodě do kytar, ale zahrát tak, aby to bylo vzájemně obohacující a vznikaly zajímavé aranže. A tady může přijít neocenitelná pomoc učitele. Protože učitel má kontakty. V oboru se pohybuje spousty let. Zná další šikovné studenty i zaběhlé muzikanty. A může vědět o zajímavé partě nebo o vznikajícím projektu.

5. Učitel rozpozná, že na to prostě nemáte

Každý nemá na to, aby hrál v kapele. Velká většina z nás na to nemá. Učitel může korigovat cíle. Případně může po zvážení fyzických limitů doporučit jiný nástroj. Nebo jiný koníček.

Najít učitele může být, zvlášť na malém městě, těžké. Najít opravdu dobrého učitele může být extrémně těžké. Ale stojí to za námahu. Za dobrým učitelem se vyplatí i daleko dojíždět.

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén