Archiv rubriky: Tipy k poslechu

Tip k poslechu #8: Simon & Garfunkel – Kathy’s song

Po delší době (byl jsem na cestách) je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Zamíříme do Spojených států za jedním z nejtalentovanějších písničkářů druhé poloviny tisíciletí.  Simon & Garfunkel – Kathy’s Song.

Vybral jsem živou verzi, která by snad mohla pocházet někdy z roku 2003. Samotná skladba je ovšem mnohem starší. Paul Simon ji napsal v roce 1963, když se během turné po malých anglických klubech potkal s osmnáctiletou Kathleen Chitty. Mimochodem, Kathy’s Song není jediná. Ze stesku po Kathleen se například vypsal ve slavné Homeward Bound. A vůbec z tohoto, pro Paula Simona zřejmě šťastného a inspirativního období, pochází celá řada budoucích hitů slavného folkového dua.

K polovině šedesátých let se váže zajímavá historka. Debutové album Simona a Garfunkela Wednesday Morning, 3 A.M. v prodejích zcela propadlo. Zklamaný Paul Simon odjel do Evropy, kde hrál po hospodách a malých klubech. Mezitím vytáhl producent Tom Wilson zcela zapomenutou skladbu The Sound of Silence, nechal do ní přimíchat elektrickou kytaru a bicí a znovu ji nasadil do rádií. Rázem se z ní stal obrovský hit. Paul Simon to ovšem netušil, dozvěděl se to v Dánsku z novin. Co nejrychleji se vrátil do Spojených států a na letiště v New Yorku už přistál jako milionář.

Paul Simon napsal spousty skvělých písní, ať už pro duo Simon & Garfunkel, nebo později během úspěšné sólové dráhy. K některým se v Tipech k poslechu ještě určitě vrátíme. 

Tip k poslechu #7: Reina del Cid – Jambalaya

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Reina del Cid – Jambalaya.

Písničkářka Reina del Cid je pro mě jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších tváří anglosaské nezávislé scény. Žánrově se pohybuje na pomezí folku, rocku a bluegrassu. Celosvětový ohlas si zajistila především díky YouTube kanálu, kam v rámci série Sunday Mornings with Reina del Cid víceméně pravidelně umisťuje jednak předělávky známých i méně známých písní a jednak vlastní skladby.

Reina del Cid je bezesporu talentovaná a pracovitá autorka. Pro mě ovšem polovina jejího úspěchu tkví v osobě sólové kytaristky Toni Lindgren. Toni holka je prostě skvělá. Navíc je vidět, že to mezi nimi funguje a společné hraní je opravdu baví.

V dnešním Tipu k poslechu se podíváme, jak zajímavě a zábavně se Reina del Cid a Toni Lindgren popasovaly s předělávkou hitu Jambalaya (On the Bayou) Hanka Williamse. A někdy příště se k Reině del Cid ještě určitě vrátíme, protože i její vlastní skladby za poslech rozhodně stojí.

Tip k poslechu #6: Honza Ponocný & Maťo Mišík – Rytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A nejen k poslechu, ale i k dalšímu studiu. Tentokrát to totiž výjimečně není vydařená skladba, ale kytarová lekce. Honza Ponocný & Maťo MišíkRytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Honzy Ponocného skvělá ukázka možností doprovodné kytary není pro úplné začátečníky. Abyste se neztratili, je dobré nejdřív vědět, co je pentatonika a jak se tvoří akordy v různých polohách. Poté ale lekce nabízí spousty fantasticky předvedené inspirace pro další cvičení a experimentování.

Tip k poslechu #5: Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku. Ostatně, co by to bylo za kytarový blog bez zmínky o této vždy usměvavé excelentní kytaristce, skladatelce a zpěvačce.

Lenka Filipová vystudovala klasickou kytaru na pražské konzervatoři a pokračovala na Mezinárodní hudební akademii v Paříži, vydala několik sólových desek, koncertuje i s klasickým programem.

Pro tento díl Tipů k poslechu jsem ovšem vybral skladbu, ve které Lenka Filipová své mistrovské umění klasické kytary nepředvádí. Tisíc způsobů jak zabít lásku je postavena na jednoduchém kytarovém doprovodu – vybrnkávání několika základních akordů trsátkem.

Písničku jsem vybral, protože je pěkná. A také proto, že klip postavený na záznamu z výjimečného koncertu na pražském Masarykově nádraží se opravdu povedl.

Tip k poslechu #4: Mark Knopfler – Brothers In Arms

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A tentokrát je to opravdu těžký kalibr. Mark Knopfler – Brothers In Arms.

Jeden z komentujících na YouTube trefně poznamenal: This video should be flagged for sexual content; there is a man making love to a guitar.

Klidná a rozvážná hra prsty na elektrickou kytaru. Jedinečná atmosféra skladeb. Mark Knopfler je rozpoznatelný po pár taktech.  Mimochodem, na kytaru je naprostý samouk. Vytvořil si specifický, technicky velmi těžký, styl hraní. Většinou skládá složitější kompozice, harmonicky i stavbou sól, opravdu nádherné kousky. Marka Knopflera jen tak někdo nezahraje.

K písni Brothers In Arms existuje i podařený český cover. Skladbu přebásnil Honza Brož jako Vrahy z donucení a hrávala ji Devítka, když ještě měla v sestavě kytaristu Petra Havrdu.

Pro tento článek jsem vybral živé provedení z roku 2007. Upřednostňuji záběry z živých koncertů před studiovými verzemi, rád se muzikantům dívám pod prsty.

Za Markem Knopflerem v Tipech k poslechu ještě určitě několikrát vrátíme.

Tip k poslechu #3: Epydemye – Ženy mužů

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Epydemye – Ženy mužů.

Epydemye je za mě jedna z nejlepších současných „mladých“ folkových kapel. Přinesla svěží vítr do trochu zatuchlého a skomírajícího folkového žánru. Protože ač se Víťa Troníček z pardubických Marien snaží jako čert a propaguje folk na každém kroku, na folkových akcích se schází pomalu víc muzikantů než posluchačů.

S jihočeskou partičkou je to jiné. Epydemye dokázala oslovit mladé posluchače a v textech přicházet se zajímavými a vážnými tématy. Jejich hudba je povětšinou akustická, ale má mnohem blíž k akustickému Neilu Youngovi, než k tradičním kotlíkářům. Trojice muzikantů na koncertech srší energií a viditelně si to užívá. Epydemye mě zkrátka baví.

Písní Ženy mužů o sobě kapela poprvé vědět na oblastním předkole Porty v roce 2005. Níže uvedený pódiový záznam je z festivalu Folkové Chvojení z roku 2010.

Tip k poslechu #2: The Broken Circle Breakdown Bluegrass Band – If I Needed You

Po týdnu je tady další tip na pozorný a soustředěný poslech. The Broken Circle Breakdown Bluegrass Band – If I Needed You.

Skladbu If I Needed You napsal a nahrál americký písničkář Townes Van Zandt v už roce 1971. Nebyl kdovíjaký zpěvák ani excelentní hráč, ale uměl napsat zajímavé melodie. If I Needed You se dočkala mnoha předělávek. Velká většina z nich kopíruje jednoduchý doprovod Townese Van Zandta, vystavěný na vybrnkávání chytlavé melodické linky. Sám skladbu hraji v podobě hodně blízké originálu, i když jsem se inspiroval i úpravou, kterou ji vtiskl Lyle Lovett.

If I Needed You doputovala i k nám. Otextoval ji Petr Novotný a pod názvem Duhové znamení ji hráli Fešáci. Jenomže Fešáci z téhle křehké písničky udělali celkem tuctovou country.

To belgická bluegrassová skupina The Broken Circle Breakdown se coveru zhostila skvěle. Ač bluegrass většinou moc nemusím, v tomto případě se muzikanti nepředvádějí, ale skutečně slouží písničce.

Tato verze If I Needed You zazněla v oceňovaném filmu The Broken Circle Breakdown (Přerušený kruh). Film bude pro muzikanty určitě zajímavý, ale umírá v něm dítě. A jako táta dvou dětí se na to podívat nedokážu. Ale hudbu z filmu si rád poslechnu.

Tip k poslechu #1: Ivan Hlas – Nezbyde nic

Kdo chce dobře hrát, musí hodně poslouchat. Pozorně a soustředěně. Je to stejné jako s psaním, kdo chce dobře psát, musí hodně číst. Proto budu na stránky Kytarové snídaně pravidelně, zhruba jednou za týden, přidávat tipy k poslechu. A začnu třeba u Ivana Hlase.

Jsem přesvědčen, že současné akustické Trio, ke kterému se Ivan Hlas během své bohaté muzikantské kariéry dobral, jemu i jeho písním ohromně sedí. Je to ideální sestava do menších klubů a právě tam zní jeho městské písničkářství naléhavě a uvěřitelně. Ivan má navíc vedle sebe dva fantastické muzikanty. Olin Nejezchleba na violoncello a Norbi Kovács na kytaru obstarávají parádní aranže. Všimněte si, jak precizně a přitom s jakou lehkostí oba hrají.

Page 2 of 2

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén