Archiv rubriky: Tipy k poslechu Page 1 of 2

Tip k poslechu #12: Josh Turner – Diamonds on the Soles of Her Shoes

Když jsem před časem s Tipy k poslechu na blogu Kytarová snídaně začínal, sliboval jsem pravidelnost a nový příspěvek každý týden. Nedaří se mi to. Ale polepším se. Opravdu. Takže po třítýdenní pauze je tady další inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. Josh TurnerDiamonds on the Soles of Her Shoes.

Nedávno jsem upozorňoval na talentovanou americkou písničkářku Reinu del Cid. Josh Turner je další výraznou tváří mladé anglosaské nezávislé scény. Žijeme v nádherné době. Talentovaní muzikanti se nemusí hrbit v přede dveřmi velkých vydavatelských domů, své umění s námi mohou sdílet prostřednictvím YouTube a ti opravdu dobří se prosadí.

Josh Turner je excelentní kytarista, který na sebe upozornil především skvělými interpretacemi písniček Paula Simona. V živém provedení Afrikou inspirované Diamonds on the Soles of Her Shoes z alba Graceland mu pomáhají jeho přátelé a z celého vystoupení čiší čirá radost. A právě takhle mi to sedí.

Tip k poslechu #11: Výroční koncert Marien 2016

Zhruba po dvou týdnech je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Výroční koncert Marien z roku 2016.

Současný folk je menšinový žánr. Časy, kdy se na Portě v Lochotínském amfiteátru tísnilo 30 000 lidí, jsou nenávratně pryč. Na folkové koncerty dnes chodí desítky věrných. Za úspěch se někdy dá někdy považovat, když se sejde víc posluchačů než muzikantů.

A přesto je v Pardubicích amatérská kapela, která každoročně vyprodá výstavní centrum IDEON s kapacitou kolem tisícovky míst k sezení, aniž by koncert inzerovala jediným plakátem. Marien kapelníka Víti Troníčka prostě jede. Melodické písničky, akustické nástroje, vícehlasý zpěv a především hromada dobré nálady a muzikantské energie.

Atmosféru skvěle připraveného výročního koncertu z roku 2016 připomíná následující záznam, vydaný v rámci seriálu Koncertů Českého rozhlasu.

Tip k poslechu #10: Kytarová dílna Romana Horkého – Čas rozchodů

Zhruba po dvou týdnech je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A možná nejen k poslechu, ale i k následnému hraní. Kytarová dílna Romana HorkéhoČas rozchodů.

Roman Horký hraje s Kamelotem už 37 let a řada jeho písniček skoro zlidověla. Skladby jako Zachraňte koně, Honolulu, Země antilop, Zrození hvězd nebo Psáno na březové kůře se často hrají po hospodách. Nutno ale přiznat, že většinou jen velmi volnou nápodobou. Protože jestli je pro bohatou tvorbu Romana Horkého něco typické, tak jsou to složitější harmonické postupy a dlouhá rychlá kytarová sóla. Zahrát Kameloty tak jako Roman Horký, zvládne jen málokdo.

Možná už Romana Horkého přestaly bavit věčné dotazy, jak to hraje. Projekt Kytarové dílny je každopádně unikátní. V kolekci čtyř DVD (další dvě se připravují) sám autor podrobně rozebírá 28 skladeb – harmonii, doprovody, prstoklad, sóla, všechno. DVD nejsou úplně levná, ale nadšení kytaristé by váhat neměli. Koupit se dají i jednotlivé skladby – přímo na stránkách Kytarové dílny.

Čas rozchodů je upoutávkou na Kytarovou dílnu, jednou ze dvou skladeb dostupných zdarma. Tak ji zkuste.

Tip k poslechu #9: Dire Straits – Sultans Of Swing (Cajon & Acoustic Cover)

Zhruba po dvou týdnech je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Dire StraitsSultans Of Swing (Cajon & Acoustic Cover).

Geniálního britského kytaristu Marka Knopflera už jsem v Tipech k poslechu zmiňoval, konkrétně skladbu Brothers In Arms. Tentokrát zavzpomínám na první hit rockové formace Dire Straits, skladbu Sultans of Swing z debutového alba Dire Straits z roku 1978.

Ovšem nikoli v podání Marka Knopflera a Dire Straits, ale v zajímavé úpravě pro akustické kytary a latinskoamerický cajón.

Mimochodem, video ke coveru Sultans od Swing je malé porno pro všechny kytaristy, protože ukazuje prstoklad snad všech zajímavých momentů celé kompozice.

A za Markem Knopflerem se v Tipech k poslechu ještě určitě vrátím.

Tip k poslechu #8: Simon & Garfunkel – Kathy’s song

Po delší době (byl jsem na cestách) je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Zamíříme do Spojených států za jedním z nejtalentovanějších písničkářů druhé poloviny tisíciletí.  Simon & Garfunkel – Kathy’s Song.

Vybral jsem živou verzi, která by snad mohla pocházet někdy z roku 2003. Samotná skladba je ovšem mnohem starší. Paul Simon ji napsal v roce 1963, když se během turné po malých anglických klubech potkal s osmnáctiletou Kathleen Chitty. Mimochodem, Kathy’s Song není jediná. Ze stesku po Kathleen se například vypsal ve slavné Homeward Bound. A vůbec z tohoto, pro Paula Simona zřejmě šťastného a inspirativního období, pochází celá řada budoucích hitů slavného folkového dua.

K polovině šedesátých let se váže zajímavá historka. Debutové album Simona a Garfunkela Wednesday Morning, 3 A.M. v prodejích zcela propadlo. Zklamaný Paul Simon odjel do Evropy, kde hrál po hospodách a malých klubech. Mezitím vytáhl producent Tom Wilson zcela zapomenutou skladbu The Sound of Silence, nechal do ní přimíchat elektrickou kytaru a bicí a znovu ji nasadil do rádií. Rázem se z ní stal obrovský hit. Paul Simon to ovšem netušil, dozvěděl se to v Dánsku z novin. Co nejrychleji se vrátil do Spojených států a na letiště v New Yorku už přistál jako milionář.

Paul Simon napsal spousty skvělých písní, ať už pro duo Simon & Garfunkel, nebo později během úspěšné sólové dráhy. K některým se v Tipech k poslechu ještě určitě vrátíme. 

Tip k poslechu #7: Reina del Cid – Jambalaya

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Reina del Cid – Jambalaya.

Písničkářka Reina del Cid je pro mě jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších tváří anglosaské nezávislé scény. Žánrově se pohybuje na pomezí folku, rocku a bluegrassu. Celosvětový ohlas si zajistila především díky YouTube kanálu, kam v rámci série Sunday Mornings with Reina del Cid víceméně pravidelně umisťuje jednak předělávky známých i méně známých písní a jednak vlastní skladby.

Reina del Cid je bezesporu talentovaná a pracovitá autorka. Pro mě ovšem polovina jejího úspěchu tkví v osobě sólové kytaristky Toni Lindgren. Toni holka je prostě skvělá. Navíc je vidět, že to mezi nimi funguje a společné hraní je opravdu baví.

V dnešním Tipu k poslechu se podíváme, jak zajímavě a zábavně se Reina del Cid a Toni Lindgren popasovaly s předělávkou hitu Jambalaya (On the Bayou) Hanka Williamse. A někdy příště se k Reině del Cid ještě určitě vrátíme, protože i její vlastní skladby za poslech rozhodně stojí.

Tip k poslechu #6: Honza Ponocný & Maťo Mišík – Rytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A nejen k poslechu, ale i k dalšímu studiu. Tentokrát to totiž výjimečně není vydařená skladba, ale kytarová lekce. Honza Ponocný & Maťo MišíkRytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Honzy Ponocného skvělá ukázka možností doprovodné kytary není pro úplné začátečníky. Abyste se neztratili, je dobré nejdřív vědět, co je pentatonika a jak se tvoří akordy v různých polohách. Poté ale lekce nabízí spousty fantasticky předvedené inspirace pro další cvičení a experimentování.

Tip k poslechu #5: Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku. Ostatně, co by to bylo za kytarový blog bez zmínky o této vždy usměvavé excelentní kytaristce, skladatelce a zpěvačce.

Lenka Filipová vystudovala klasickou kytaru na pražské konzervatoři a pokračovala na Mezinárodní hudební akademii v Paříži, vydala několik sólových desek, koncertuje i s klasickým programem.

Pro tento díl Tipů k poslechu jsem ovšem vybral skladbu, ve které Lenka Filipová své mistrovské umění klasické kytary nepředvádí. Tisíc způsobů jak zabít lásku je postavena na jednoduchém kytarovém doprovodu – vybrnkávání několika základních akordů trsátkem.

Písničku jsem vybral, protože je pěkná. A také proto, že klip postavený na záznamu z výjimečného koncertu na pražském Masarykově nádraží se opravdu povedl.

Tip k poslechu #4: Mark Knopfler – Brothers In Arms

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A tentokrát je to opravdu těžký kalibr. Mark Knopfler – Brothers In Arms.

Jeden z komentujících na YouTube trefně poznamenal: This video should be flagged for sexual content; there is a man making love to a guitar.

Klidná a rozvážná hra prsty na elektrickou kytaru. Jedinečná atmosféra skladeb. Mark Knopfler je rozpoznatelný po pár taktech.  Mimochodem, na kytaru je naprostý samouk. Vytvořil si specifický, technicky velmi těžký, styl hraní. Většinou skládá složitější kompozice, harmonicky i stavbou sól, opravdu nádherné kousky. Marka Knopflera jen tak někdo nezahraje.

K písni Brothers In Arms existuje i podařený český cover. Skladbu přebásnil Honza Brož jako Vrahy z donucení a hrávala ji Devítka, když ještě měla v sestavě kytaristu Petra Havrdu.

Pro tento článek jsem vybral živé provedení z roku 2007. Upřednostňuji záběry z živých koncertů před studiovými verzemi, rád se muzikantům dívám pod prsty.

Za Markem Knopflerem v Tipech k poslechu ještě určitě několikrát vrátíme.

Tip k poslechu #3: Epydemye – Ženy mužů

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Epydemye – Ženy mužů.

Epydemye je za mě jedna z nejlepších současných „mladých“ folkových kapel. Přinesla svěží vítr do trochu zatuchlého a skomírajícího folkového žánru. Protože ač se Víťa Troníček z pardubických Marien snaží jako čert a propaguje folk na každém kroku, na folkových akcích se schází pomalu víc muzikantů než posluchačů.

S jihočeskou partičkou je to jiné. Epydemye dokázala oslovit mladé posluchače a v textech přicházet se zajímavými a vážnými tématy. Jejich hudba je povětšinou akustická, ale má mnohem blíž k akustickému Neilu Youngovi, než k tradičním kotlíkářům. Trojice muzikantů na koncertech srší energií a viditelně si to užívá. Epydemye mě zkrátka baví.

Písní Ženy mužů o sobě kapela poprvé vědět na oblastním předkole Porty v roce 2005. Níže uvedený pódiový záznam je z festivalu Folkové Chvojení z roku 2010.

Page 1 of 2

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén