Archiv autora: Miloš Němec Page 1 of 2

Tip k poslechu #8: Simon & Garfunkel – Kathy’s song

Po delší době (byl jsem na cestách) je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Zamíříme do Spojených států za jedním z nejtalentovanějších písničkářů druhé poloviny tisíciletí.  Simon & Garfunkel – Kathy’s Song.

Vybral jsem živou verzi, která by snad mohla pocházet někdy z roku 2003. Samotná skladba je ovšem mnohem starší. Paul Simon ji napsal v roce 1963, když se během turné po malých anglických klubech potkal s osmnáctiletou Kathleen Chitty. Mimochodem, Kathy’s Song není jediná. Ze stesku po Kathleen se například vypsal ve slavné Homeward Bound. A vůbec z tohoto, pro Paula Simona zřejmě šťastného a inspirativního období, pochází celá řada budoucích hitů slavného folkového dua.

K polovině šedesátých let se váže zajímavá historka. Debutové album Simona a Garfunkela Wednesday Morning, 3 A.M. v prodejích zcela propadlo. Zklamaný Paul Simon odjel do Evropy, kde hrál po hospodách a malých klubech. Mezitím vytáhl producent Tom Wilson zcela zapomenutou skladbu The Sound of Silence, nechal do ní přimíchat elektrickou kytaru a bicí a znovu ji nasadil do rádií. Rázem se z ní stal obrovský hit. Paul Simon to ovšem netušil, dozvěděl se to v Dánsku z novin. Co nejrychleji se vrátil do Spojených států a na letiště v New Yorku už přistál jako milionář.

Paul Simon napsal spousty skvělých písní, ať už pro duo Simon & Garfunkel, nebo později během úspěšné sólové dráhy. K některým se v Tipech k poslechu ještě určitě vrátíme. 

Kytarová snídaně na Twitteru

Blog Kytarová snídaně má svůj Twitterový účet. Sledujte @KSnidane a hned se dozvíte o každé novince. Sdílet budu i nejrůznější zajímavosti a bonusový materiál, který se na blog nedostane. Těším se na viděnou na Twitteru.

Tip k poslechu #7: Reina del Cid – Jambalaya

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Reina del Cid – Jambalaya.

Písničkářka Reina del Cid je pro mě jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších tváří anglosaské nezávislé scény. Žánrově se pohybuje na pomezí folku, rocku a bluegrassu. Celosvětový ohlas si zajistila především díky YouTube kanálu, kam v rámci série Sunday Mornings with Reina del Cid víceméně pravidelně umisťuje jednak předělávky známých i méně známých písní a jednak vlastní skladby.

Reina del Cid je bezesporu talentovaná a pracovitá autorka. Pro mě ovšem polovina jejího úspěchu tkví v osobě sólové kytaristky Toni Lindgren. Toni holka je prostě skvělá. Navíc je vidět, že to mezi nimi funguje a společné hraní je opravdu baví.

V dnešním Tipu k poslechu se podíváme, jak zajímavě a zábavně se Reina del Cid a Toni Lindgren popasovaly s předělávkou hitu Jambalaya (On the Bayou) Hanka Williamse. A někdy příště se k Reině del Cid ještě určitě vrátíme, protože i její vlastní skladby za poslech rozhodně stojí.

Každé hraní se nepovede

Každé hraní se nepovede. Někdy je to dokonce naprosté fiasko. Hráli jsme nedávno na vesnických čarodějnicích u ohně. Obtížné podmínky, od ohně žár, z druhé strany zima, rozladěné nástroje a zmrzlé prsty. Nějak jsme se s tím popasovali.

Zájem lidí byl ale bohužel naprosto minimální. To zamrzí, zvlášť když si člověk promítne ty hodiny společných zkoušek, shánění prostor pro zkoušení, vymýšlení set listu a komplikované logistiky.

Myslím, že po takové zkušenosti je důležité především neztratit chuť. A zamyslet se nad tím, co by se dalo udělat lépe. Bylo by to jiné, kdyby tam namísto dvou kytaristů hrála kompletní kapela s basou a bicími? Bylo by lepší hrát na aparát? Nebo jsme prostě byli na špatném místě ve špatný čas a posluchače musíme hledat jinde? Je dobré se nad tím společně zamyslet. Každý takový neúspěch by měl především posouvat dopředu.

Tip k poslechu #6: Honza Ponocný & Maťo Mišík – Rytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A nejen k poslechu, ale i k dalšímu studiu. Tentokrát to totiž výjimečně není vydařená skladba, ale kytarová lekce. Honza Ponocný & Maťo MišíkRytmická kytara aneb i beglajt může být zábava!

Honzy Ponocného skvělá ukázka možností doprovodné kytary není pro úplné začátečníky. Abyste se neztratili, je dobré nejdřív vědět, co je pentatonika a jak se tvoří akordy v různých polohách. Poté ale lekce nabízí spousty fantasticky předvedené inspirace pro další cvičení a experimentování.

Tip k poslechu #5: Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Lenka Filipová – Tisíc způsobů jak zabít lásku. Ostatně, co by to bylo za kytarový blog bez zmínky o této vždy usměvavé excelentní kytaristce, skladatelce a zpěvačce.

Lenka Filipová vystudovala klasickou kytaru na pražské konzervatoři a pokračovala na Mezinárodní hudební akademii v Paříži, vydala několik sólových desek, koncertuje i s klasickým programem.

Pro tento díl Tipů k poslechu jsem ovšem vybral skladbu, ve které Lenka Filipová své mistrovské umění klasické kytary nepředvádí. Tisíc způsobů jak zabít lásku je postavena na jednoduchém kytarovém doprovodu – vybrnkávání několika základních akordů trsátkem.

Písničku jsem vybral, protože je pěkná. A také proto, že klip postavený na záznamu z výjimečného koncertu na pražském Masarykově nádraží se opravdu povedl.

Zkušenosti s čistícím přípravkem na struny Dunlop Formula 65

Nedávno jsem na Kytarové snídani psal, jaké používám struny a jak často je měním. Zmínil jsem, že po každém hraní struny přejedu čistícím přípravkem. V posledních měsících používám čistič Dunlop Formula 65 a předpokládám, že ostatní budou fungovat víceméně podobně.

Dunlop Formula 65

Výrobce přišel na to, že když s čističem nebude dodávat hadřík, ušetří několik centů. No tak dobře, používám bavlněné dámské kalhotky, ale v hospodě kolem toho bývají blbé kecy, takže příště asi koupím jiný přípravek, s hadříkem.

Dunlop Formula 65 se nanáší snadno. Každou jednotlivou strunu přejedu lahvičkou s přípravkem, chlupatina v hrdle lahvičky se při přitlačení napouští roztokem. Poté struny otřu hadrem a za pár desítek vteřin je hotovo.

Nepozoroval jsem žádný bezprostřední vliv na zvuk strun, ale čistič zřejmě odstraní pot a kousky kůže ze strun a snad struny nějakým způsobem konzervuje, protože tmavé fleky koroze se při pravidelném používání přípravku objevily o něco později. Samotnou životnost strun přípravek zásadně neprodlouží, svoje oblíbené Elixíry musím nejpozději po dvou měsících tak jako tak vyměnit. Ale struny alespoň déle dobře vypadají.

Přípravek Dunlop Formula 65 stojí asi 150,- Kč a po dvou měsících každodenního používání jsem vypotřeboval odhadem asi polovinu. Z mého pohledu se taková drobná investice vyplatí.

Tip k poslechu #4: Mark Knopfler – Brothers In Arms

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A tentokrát je to opravdu těžký kalibr. Mark Knopfler – Brothers In Arms.

Jeden z komentujících na YouTube trefně poznamenal: This video should be flagged for sexual content; there is a man making love to a guitar.

Klidná a rozvážná hra prsty na elektrickou kytaru. Jedinečná atmosféra skladeb. Mark Knopfler je rozpoznatelný po pár taktech.  Mimochodem, na kytaru je naprostý samouk. Vytvořil si specifický, technicky velmi těžký, styl hraní. Většinou skládá složitější kompozice, harmonicky i stavbou sól, opravdu nádherné kousky. Marka Knopflera jen tak někdo nezahraje.

K písni Brothers In Arms existuje i podařený český cover. Skladbu přebásnil Honza Brož jako Vrahy z donucení a hrávala ji Devítka, když ještě měla v sestavě kytaristu Petra Havrdu.

Pro tento článek jsem vybral živé provedení z roku 2007. Upřednostňuji záběry z živých koncertů před studiovými verzemi, rád se muzikantům dívám pod prsty.

Za Markem Knopflerem v Tipech k poslechu ještě určitě několikrát vrátíme.

Tip k poslechu #3: Epydemye – Ženy mužů

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Epydemye – Ženy mužů.

Epydemye je za mě jedna z nejlepších současných „mladých“ folkových kapel. Přinesla svěží vítr do trochu zatuchlého a skomírajícího folkového žánru. Protože ač se Víťa Troníček z pardubických Marien snaží jako čert a propaguje folk na každém kroku, na folkových akcích se schází pomalu víc muzikantů než posluchačů.

S jihočeskou partičkou je to jiné. Epydemye dokázala oslovit mladé posluchače a v textech přicházet se zajímavými a vážnými tématy. Jejich hudba je povětšinou akustická, ale má mnohem blíž k akustickému Neilu Youngovi, než k tradičním kotlíkářům. Trojice muzikantů na koncertech srší energií a viditelně si to užívá. Epydemye mě zkrátka baví.

Písní Ženy mužů o sobě kapela poprvé vědět na oblastním předkole Porty v roce 2005. Níže uvedený pódiový záznam je z festivalu Folkové Chvojení z roku 2010.

Jaké používám struny a jak často je měním

Výběr značky strun na kytaru je strašně subjektivní. A interval výměny strun snad ještě více. Slyšel jsem šílené zkazky o muzikantech měnících struny po každém hraní (nebo dokonce ve studiu po každém nahraném sólu). Ale potkal jsem i profesionálního muzikanta, který mi tvrdil, že struny s technologií nanoweb (materiál pro ochranu vinutí strun) mu v akustické kytaře vydrží rok.

Experimentoval jsem s levnými strunami D´Addario EZ a Martin za zhruba 150,- Kč, zkoušel jsem trochu dražší Martin Eric Clapton Signature a D´Addario EXP asi za 300,- Kč, jednou jsem sáhl po Erinie Ball asi za 600,-. V posledních dvou letech ale používám skoro výhradně Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53.

Elixir Nanoweb Phosphopr Bronze Light 0.12 – 0.53

Začínal jsem na tloušťce 0.11 a když mi ztvrdly bříška prstů, přešel jsem na 0.12. Zkoušel jsem i variantu  0.12 – 0.56, ale silnější basové struny mi nesedí.

Subjektivně se mi zdá, že struny Elixir vydrží nejdéle. Jasně cinkavý zvuk zbrusu nových strun poměrně rychle ztrácí, stejně jako ostatní značky. Ale pak už si svoji zvukovou kvalitu stabilně drží. Nekazí se. Navíc, možná díky polymerové ochranné vrstvě nanesené na strunách, hezky kloužou. A nešpiní prsty.

Nehraju nijak razantně, právě naopak, zkušení hráči mi vyčítají příliš jemný styl. Prsty se mi nepotí, resp. potí se jen při hraní před někým jiným (nebo s někým jiným) zhruba jednou týdně. Po každém hraní struny přejedu čistícím přípravkem. Struny mi při každodenním hraní vydrží dva měsíce (cca 80 hodin). Optimální by bylo měnit zhruba po šesti týdnech, to už se na strunách objevují tmavé fleky. Ale zvuk je pro domácí cvičení ještě udržitelný, tak vydržím do dvou měsíců. Před veřejným hraním bych struny měnil.

Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53 přijdou na  zhruba 500,- Kč, nejsou tedy nijak levné. Vlastně představují můj největší pravidelný výdaj do hraní na kytaru. Ale nabízejí nejlepší poměr ceny, zvukové kvality a výdrže.

Page 1 of 2

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén