Archiv autora: Miloš Němec Page 1 of 3

Tip k poslechu #18: Mark Knopfler & Chet Atkins – Instrumental Medley

Je tady další porce inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. A tentokrát je to skutečná kytarová lahůdka. Mark Knopfler & Chet AtkinsInstrumental Medley.

Britského kytaristu, skladatele a zpěváka Marka Knopflera není třeba představovat, na Kytarové snídani už jsem doporučoval jeho superhity Brothers in Arms a Sultans of Swing. A další určitě časem přibudou. Chet Atkins byl jedním z největších velikánů country kytary. Hrál snad s každým, kdo v druhé polovině století v country něco znamenal. Napsal a natočil spoustu náročných a krásných skladeb, často ovlivněných jazzem a swingem. Jeho jedinečný styl hraní prsty, kdy palec střídá basové struny a hraje rytmus, zatímco ukazováček, prostředníček a prsteníček přidávají harmonii a melodické vyhrávky, dnes všichni více či méně nedokonale kopírujeme. Tím nejlepším a nejznámějším „žákem“ Cheta Atkinse je fenomenální australský kytarista Tommy Emmanuel.

Na níže odkazovaném vystoupení z roku 1987 zahrál Mark Knopfler a Chet Atkins parádní směsku dvou písní. I’ll See You in My Dreams, populární hit ze zlatých časů jazzových orchestrů a Imagine Johna Lennona v jednoduché a přesto nádherné aranži.

3 způsoby, jak se zlepšit na kytaru

Dnešní článek není pro úplné začátečníky. Ale pokud až máte něco nahráno, možná trochu stagnujete a chcete se posunout dál, mohou se následující tři tipy hodit.

Hraní na kytaru je běh na dlouhou trať. Neexistují žádné zkratky, nebo jsem alespoň žádnou nenašel. Dobrému vystoupení předchází stovky hodin hraní po hospodách. A známé pravidlo 10.000 hodin bezesporu platí.

Ale jen cvičit, cvičit a cvičit většinou nestačí. Následující tři způsoby je vhodné kombinovat. Alespoň se to všude tvrdí. A já tomu věřím.

1. Učit se nové skladby

Neustále se snažím učit něco nového. Minimálně polovinu z času vyhrazeného pro každodenní hraní věnuji učení nových písniček, technik nebo stupnic. Je snadné sklouznout k pohodlí hraní dávno naučených motivů, ale skoro k ničemu to není.

2. Nahrávat se

Při vlastním hraní své chyby vnímáme zkresleně. Teprve pořádná nahrávka poskytne tolik žádoucí zpětnou vazbu. Pořídil jsem základní kondenzátorový mikrofon se stojanem a oprášil stativ k zrcadlovce. Jen zatím bojuji s tím, že nemám prostor, kde to celé rozestavět a začít experimentovat s kvalitou záznamu a dalším zpracováním. Ale jakmile se mi to podaří vyřešit, pustím se do nahrávání a začnu na Kytarovou snídani přidávat videa.

3. Hrát v kapele

Drnkat si doma v kuchyni je jedna věc, ale umět doprovodit další muzikanty je úplně jiná disciplína. Je třeba naučit se poslouchat ostatní, neztratit se v rytmu ani v harmonii, umět pracovat s dynamikou, vyrovnat se s chybami (vlastními i druhých), umět improvizovat a samozřejmě nalézt způsoby, jak skladbu obohatit. Hraji relativně pravidelně s učitelem. A dále s jedním kolegou v neformálním duu, v garáži nebo po hospodách. Latentně hledám další muzikanty, se kterými bych si mohl zahrát a a třeba zkusit některé písně posunout dál.

Tip k poslechu #17: Fukanec – Smím prosit?

Dnešní Tip k poslechu je mimořádný. Není totiž obvyklým upozorněním na zajímavou skladbu, ale spíš výzvou k podpoře zajímavé kapely. Fukanec – Smím prosit?

Fukanec je folková kapela z Nového Města nad Metují. Hrají akustické melodické písničky z pera autorky a kapelnice Pavly Tymelové. A nejsou to žádní začátečníci. Za dvanáct let společného hraní posbírali velkou spoustu zkušeností a také řadu cen z nejrůznějších soutěží. Mimo jiné vyhráli i loňské Východočeské kolo Porty v Pardubicích. Odměnou byl den v profesionálním nahrávacím studiu. A tak vznikla nejen nahrávka skladby Smím prosit?, ale také záměr natočit první desku. Desku, na jejíž dokončení chybějí peníze.

Sestava kapely doznala v posledním roce malých změn, s Fukancem začal hrát Radek Bartoš, sám bezesporu talentovaný skladatel a písničkář. V nahrávce Smím prosit? vypomáhá na dobro skvělý Honza Kouba.

Téhle partě fandím, pokud máte rádi melodický folk, zvažte také příspěvek na dokončení desky. Určitě bude výborná. A Fukanec si to zaslouží. A neváhejte, do konce kampaně zbývá už jen pár dnů.

Tip k poslechu #16: Rod Stewart – First Cut Is the Deepest (cover)

Zhruba po týdnu je tady další inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. Ještě jednou se společně vrátíme do roku 2004 na koncert v Royal Albert Hall v Londýně. Rod Stewart – First Cut Is the Deepest (cover).

Písničku First Cut Is the Deepest napsal britský písničkář Cat Stevens, úspěšnější ale byla až v podání jiných interpretů. A zdaleka nejvíce z ní vytěžil právě Rod Stewart.

Záznam z Royal Albert Hall uvádím jako příklad toho, když to mezi interpretem a publikem skvěle funguje. Pak je to totiž čirá radost.

Tip k poslechu #15: Rod Stewart & Amy Belle – I Don’t Want to Talk About It

Přesně po týdnu je tady další inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. A je to pecka. Rod Stewart & Amy Belle – I Don’t Want to Talk About It.

Skladbu I Don’t Want to Talk About It napsal a nahrál Danny Whitten, kytarista doprovodné rockové kapely Neila Younga Crazy Horse. Danny Whitten byl těžce závislý na heroinu a své démony nepřemohl. Rok po vydání I Don’t Want to Talk About It ho musel Neil Young z kapely vyhodit, protože nebyl schopen hrát ani základní rytmickou kytaru. Neil dal Dannymu padesát babek a letenku do Los Angeles. A Danny zemřel ještě tu noc, předávkoval se kombinací diazepamu a alkoholu.

Zůstalo po něm jen pár písní, včetně I Don’t Want to Talk About It. Tu ale skutečně proslavil až Rod Stewart. Anglický rocker je totiž nejen vynikajícím autorem, ale má i nos na výběr coverů, které dokáže svým zastřeným chraplákem výtečně zazpívat.

Na koncert v Royal Albert Hall v Londýně v roce 2004 si Rod Stewart přizval Amy Belle. To není žádné velké jméno, Amy Belle si buď Rod Stewart sám, nebo snad nějaký jeho známý, všiml teprve pár dní před koncertem, když zpívala a hrála na kytaru před stanicí metra v Glasgow. Mladá písničkářka se tak rázem ocitla z ulice rovnou na pódiu jedné z nejslavnějších koncertních hal, před osmi tisíci fanoušky i před objektivy filmových kamer – z koncertu byl pořizován záznam pro vydání DVD One Night Only! Rod Stewart Live at Royal Albert Hall.

Amy Belle to zvládla fantasticky. A Rod Stewart samozřejmě hodně pomohl. Její nejistota, ale i krása (ostatně, na krásné ženy má Rod stejně dobrý nos jako na covery), skvělý zpěv a Rodova instinktivní práce s diváky, daly vzniknout jedinečnému zážitku.

Tip k poslechu #14: Oberstufenchor Cusanus Gymnasium – Every breath you take / I’ll be missing you (cover)

Přesně po týdnu je tady další inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. A naprosto výjimečně si na Kytarové snídani dovolím doporučit skladbu, ve které kytara není dominantním nástrojem. Oberstufenchor Cusanus GymnasiumEvery breath you take / I’ll be missing you.

I’ll be missing you je hit amerického rapera Puff Daddyho. Skladba by si pravděpodobně jen horko těžko vydobyla takovou popularitu, kdyby nebyla postavená na chytlavé písničce Every breath you take od Stinga. Dohromady to ovšem funguje skvěle.

Níže je záznam Every breath you take / I’ll be missing you v provedení školního sboru gymnázia z porýnského města Erkelenz. Hezky se poslouchá a hezky se na to kouká. Jednak skladbu zpívají dobře a v zajímavé a propracované aranži a jednak je radost vidět tolik hezkých mladých holek.

Tip k poslechu #13: Mike Massé a Jeff Hall – Africa (cover)

Minule jsem sliboval, že se s pravidelností Tipů k poslechu polepším. Stále se mi to úplně nedaří, ale tentokrát mám dobrou výmluvu – byl jsem na cestách a prakticky bez přístupu k internetu. Příště už to bude určitě lepší. Takže téměř po třítýdenní pauze je tady další inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. Mike Massé a Jeff Hall – Africa (cover).

Skladbu Africa napsal počátkem osmdesátých let David Paich pro rockovou formaci Toto. Spoluhráči nijak nadšení nebyli a Africa málem skončila v koši. Ale co na tom, že text možná nedává tak úplně smysl a písnička byla pro skvělé muzikanty z Toto protivně jednoduchá. Úvodní klávesový riff a řádek z refrénu I bless the rains down in Africa jsou natolik chytlavé, že ze skladby byl rázem obrovský hit.

Africa se dočkala mnoha předělávek. V roce 2010 ji v jakési poloprázdné pizzerii v Utahu předvedl Mike Massé. Mike v pizzerii většinou hrával sám, ale v tomto případě ho na basu doprovodil Jeff Hall, ovšem aniž by skladbu měli pořádně nacvičenou. Po určitém váhání nad surovou nahrávkou ji Mike Massé umístil na YouTube. Záznam písně v jednoduché akustické aranži a se skvělým zpěvem znamenal zlom v jeho hudební kariéře.

Tip k poslechu #12: Josh Turner – Diamonds on the Soles of Her Shoes

Když jsem před časem s Tipy k poslechu na blogu Kytarová snídaně začínal, sliboval jsem pravidelnost a nový příspěvek každý týden. Nedaří se mi to. Ale polepším se. Opravdu. Takže po třítýdenní pauze je tady další inspirace k pozornému a soustředěnému poslechu. Josh TurnerDiamonds on the Soles of Her Shoes.

Nedávno jsem upozorňoval na talentovanou americkou písničkářku Reinu del Cid. Josh Turner je další výraznou tváří mladé anglosaské nezávislé scény. Žijeme v nádherné době. Talentovaní muzikanti se nemusí hrbit v přede dveřmi velkých vydavatelských domů, své umění s námi mohou sdílet prostřednictvím YouTube a ti opravdu dobří se prosadí.

Josh Turner je excelentní kytarista, který na sebe upozornil především skvělými interpretacemi písniček Paula Simona. V živém provedení Afrikou inspirované Diamonds on the Soles of Her Shoes z alba Graceland mu pomáhají jeho přátelé a z celého vystoupení čiší čirá radost. A právě takhle mi to sedí.

Tip k poslechu #11: Výroční koncert Marien 2016

Zhruba po dvou týdnech je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Výroční koncert Marien z roku 2016.

Současný folk je menšinový žánr. Časy, kdy se na Portě v Lochotínském amfiteátru tísnilo 30 000 lidí, jsou nenávratně pryč. Na folkové koncerty dnes chodí desítky věrných. Za úspěch se někdy dá někdy považovat, když se sejde víc posluchačů než muzikantů.

A přesto je v Pardubicích amatérská kapela, která každoročně vyprodá výstavní centrum IDEON s kapacitou kolem tisícovky míst k sezení, aniž by koncert inzerovala jediným plakátem. Marien kapelníka Víti Troníčka prostě jede. Melodické písničky, akustické nástroje, vícehlasý zpěv a především hromada dobré nálady a muzikantské energie.

Atmosféru skvěle připraveného výročního koncertu z roku 2016 připomíná následující záznam, vydaný v rámci seriálu Koncertů Českého rozhlasu.

Kytarová snídaně na Facebooku

Blog Kytarová snídaně má svou Facebookovou stránku. Dejte stránce To se mi líbí nebo Sledovat a můžete se hned dovědět o každé novince. Na Facebooku budu sdílet i materiál, který se na blog nedostane. Těším se na viděnou na Facebooku!

Page 1 of 3

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén