Dnešní článek není pro úplné začátečníky. Ale pokud až máte něco nahráno, možná trochu stagnujete a chcete se posunout dál, mohou se následující tři tipy hodit.

Hraní na kytaru je běh na dlouhou trať. Neexistují žádné zkratky, nebo jsem alespoň žádnou nenašel. Dobrému vystoupení předchází stovky hodin hraní po hospodách. A známé pravidlo 10.000 hodin bezesporu platí.

Ale jen cvičit, cvičit a cvičit většinou nestačí. Následující tři způsoby je vhodné kombinovat. Alespoň se to všude tvrdí. A já tomu věřím.

1. Učit se nové skladby

Neustále se snažím učit něco nového. Minimálně polovinu z času vyhrazeného pro každodenní hraní věnuji učení nových písniček, technik nebo stupnic. Je snadné sklouznout k pohodlí hraní dávno naučených motivů, ale skoro k ničemu to není.

2. Nahrávat se

Při vlastním hraní své chyby vnímáme zkresleně. Teprve pořádná nahrávka poskytne tolik žádoucí zpětnou vazbu. Pořídil jsem základní kondenzátorový mikrofon se stojanem a oprášil stativ k zrcadlovce. Jen zatím bojuji s tím, že nemám prostor, kde to celé rozestavět a začít experimentovat s kvalitou záznamu a dalším zpracováním. Ale jakmile se mi to podaří vyřešit, pustím se do nahrávání a začnu na Kytarovou snídani přidávat videa.

3. Hrát v kapele

Drnkat si doma v kuchyni je jedna věc, ale umět doprovodit další muzikanty je úplně jiná disciplína. Je třeba naučit se poslouchat ostatní, neztratit se v rytmu ani v harmonii, umět pracovat s dynamikou, vyrovnat se s chybami (vlastními i druhých), umět improvizovat a samozřejmě nalézt způsoby, jak skladbu obohatit. Hraji relativně pravidelně s učitelem. A dále s jedním kolegou v neformálním duu, v garáži nebo po hospodách. Latentně hledám další muzikanty, se kterými bych si mohl zahrát a a třeba zkusit některé písně posunout dál.