Tip k poslechu #4: Mark Knopfler – Brothers In Arms

Zhruba po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. A tentokrát je to opravdu těžký kalibr. Mark Knopfler – Brothers In Arms.

Jeden z komentujících na YouTube trefně poznamenal: This video should be flagged for sexual content; there is a man making love to a guitar.

Klidná a rozvážná hra prsty na elektrickou kytaru. Jedinečná atmosféra skladeb. Mark Knopfler je rozpoznatelný po pár taktech.  Mimochodem, na kytaru je naprostý samouk. Vytvořil si specifický, technicky velmi těžký, styl hraní. Většinou skládá složitější kompozice, harmonicky i stavbou sól, opravdu nádherné kousky. Marka Knopflera jen tak někdo nezahraje.

K písni Brothers In Arms existuje i podařený český cover. Skladbu přebásnil Honza Brož jako Vrahy z donucení a hrávala ji Devítka, když ještě měla v sestavě kytaristu Petra Havrdu.

Pro tento článek jsem vybral živé provedení z roku 2007. Upřednostňuji záběry z živých koncertů před studiovými verzemi, rád se muzikantům dívám pod prsty.

Za Markem Knopflerem v Tipech k poslechu ještě určitě několikrát vrátíme.

Tip k poslechu #3: Epydemye – Ženy mužů

Přesně po týdnu je tady další tip k pozornému a soustředěnému poslechu. Epydemye – Ženy mužů.

Epydemye je za mě jedna z nejlepších současných „mladých“ folkových kapel. Přinesla svěží vítr do trochu zatuchlého a skomírajícího folkového žánru. Protože ač se Víťa Troníček z pardubických Marien snaží jako čert a propaguje folk na každém kroku, na folkových akcích se schází pomalu víc muzikantů než posluchačů.

S jihočeskou partičkou je to jiné. Epydemye dokázala oslovit mladé posluchače a v textech přicházet se zajímavými a vážnými tématy. Jejich hudba je povětšinou akustická, ale má mnohem blíž k akustickému Neilu Youngovi, než k tradičním kotlíkářům. Trojice muzikantů na koncertech srší energií a viditelně si to užívá. Epydemye mě zkrátka baví.

Písní Ženy mužů o sobě kapela poprvé vědět na oblastním předkole Porty v roce 2005. Níže uvedený pódiový záznam je z festivalu Folkové Chvojení z roku 2010.

Jaké používám struny a jak často je měním

Výběr značky strun na kytaru je strašně subjektivní. A interval výměny strun snad ještě více. Slyšel jsem šílené zkazky o muzikantech měnících struny po každém hraní (nebo dokonce ve studiu po každém nahraném sólu). Ale potkal jsem i profesionálního muzikanta, který mi tvrdil, že struny s technologií nanoweb (materiál pro ochranu vinutí strun) mu v akustické kytaře vydrží rok.

Experimentoval jsem s levnými strunami D´Addario EZ a Martin za zhruba 150,- Kč, zkoušel jsem trochu dražší Martin Eric Clapton Signature a D´Addario EXP asi za 300,- Kč, jednou jsem sáhl po Erinie Ball asi za 600,-. V posledních dvou letech ale používám skoro výhradně Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53.

Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53

Začínal jsem na tloušťce 0.11 a když mi ztvrdly bříška prstů, přešel jsem na 0.12. Zkoušel jsem i variantu  0.12 – 0.56, ale silnější basové struny mi nesedí.

Subjektivně se mi zdá, že struny Elixir vydrží nejdéle. Jasně cinkavý zvuk zbrusu nových strun poměrně rychle ztrácí, stejně jako ostatní značky. Ale pak už si svoji zvukovou kvalitu stabilně drží. Nekazí se. Navíc, možná díky polymerové ochranné vrstvě nanesené na strunách, hezky kloužou. A nešpiní prsty.

Nehraju nijak razantně, právě naopak, zkušení hráči mi vyčítají příliš jemný styl. Prsty se mi nepotí, resp. potí se jen při hraní před někým jiným (nebo s někým jiným) zhruba jednou týdně. Po každém hraní struny přejedu čistícím přípravkem. Struny mi při každodenním hraní vydrží dva měsíce (cca 80 hodin). Optimální by bylo měnit zhruba po šesti týdnech, to už se na strunách objevují tmavé fleky. Ale zvuk je pro domácí cvičení ještě udržitelný, tak vydržím do dvou měsíců. Před veřejným hraním bych struny měnil.

Elixir Nanoweb Phosphor Bronze Light 0.12 – 0.53 přijdou na  zhruba 500,- Kč, nejsou tedy nijak levné. Vlastně představují můj největší pravidelný výdaj do hraní na kytaru. Ale nabízejí nejlepší poměr ceny, zvukové kvality a výdrže.

Tip k poslechu #2: The Broken Circle Breakdown Bluegrass Band – If I Needed You

Po týdnu je tady další tip na pozorný a soustředěný poslech. The Broken Circle Breakdown Bluegrass Band – If I Needed You.

Skladbu If I Needed You napsal a nahrál americký písničkář Townes Van Zandt v už roce 1971. Nebyl kdovíjaký zpěvák ani excelentní hráč, ale uměl napsat zajímavé melodie. If I Needed You se dočkala mnoha předělávek. Velká většina z nich kopíruje jednoduchý doprovod Townese Van Zandta, vystavěný na vybrnkávání chytlavé melodické linky. Sám skladbu hraji v podobě hodně blízké originálu, i když jsem se inspiroval i úpravou, kterou ji vtiskl Lyle Lovett.

If I Needed You doputovala i k nám. Otextoval ji Petr Novotný a pod názvem Duhové znamení ji hráli Fešáci. Jenomže Fešáci z téhle křehké písničky udělali celkem tuctovou country.

To belgická bluegrassová skupina The Broken Circle Breakdown se coveru zhostila skvěle. Ač bluegrass většinou moc nemusím, v tomto případě se muzikanti nepředvádějí, ale skutečně slouží písničce.

Tato verze If I Needed You zazněla v oceňovaném filmu The Broken Circle Breakdown (Přerušený kruh). Film bude pro muzikanty určitě zajímavý, ale umírá v něm dítě. A jako táta dvou dětí se na to podívat nedokážu. Ale hudbu z filmu si rád poslechnu.

5 důvodů proč hrát s učitelem

Nedávno jsem jel na hodinu kytary a necítil se dobře. Měl jsem nějaké zdravotní potíže, byl jsem unavený, posledních pár dnů jsem necvičil a přemýšlel jsem o tom, že poprvé po více než dvou letech lekci zruším. O hodinu později jsem vyšel ze zkušebny ve zcela jiné náladě. Parádně jsme si zahráli a nakousli i novou těžkou skladbu. Byl jsem motivovaný minimálně na další týden každodenního cvičení.

Níže jsem sepsal 5 důvodů, proč hrát s učitelem. Hrál jsem několik let jako naprostý samouk, teď hraji s učitelem. Mám tedy relevantní srovnání.

1. Učitel inspiruje

Učitel nemusí být jen přísný šedivý pán v ZUŠce, učitelem může být třeba zkušenější kamarád, pokud má čas a chuť se vám věnovat. Důležité je, že je mnohem znalejším hráčem. Pokud jste nejlepší muzikant ve zkušebně, pak jste ve špatné zkušebně. Zahrát si s lepšími muzikanty je nejen vynikající zkušenost, ale především ohromná inspirace a motivace do dalšího cvičení a hraní.

2. Učitel opraví chyby a upozorní na špatné návyky

Můžete hrát sami doma v ložnici a těšit se z toho, jak vám to jde. Případně se vztekat, jak vám to nejde. Ale teprve zkušený učitel upozorní na chyby, které kazí celý přednes a dělají z vás podprůměrného hráče. A také rozpozná špatné návyky, které vás zbytečně brzdí v dalším zlepšování.

3. Učitel ukáže cestu

Na internetu, především na YouTube, je dnes k dispozici nepřeberné množství studijního materiálu. Teorie, technika hraní, improvizace i polopatické vysvětlení tisíců skladeb nejrůznějších žánrů. Stačí si vybrat a můžete strávit stovky a stovky hodin nad lekcemi zdarma. Jenomže zároveň je to past. Past nesystematického skákání z lekce na lekci, past toho, že nic nedotáhnete pořádně, protože v půlce utečete k něčemu jinému, v tu chvíli lákavějšímu. Učitel ukáže cestu. Přidělí skladby na cvičení. Samozřejmě, netrefí se vždy přesně do vašeho vkusu. Jenže i to je obohacující. Pokud se mi něco nelíbí, tak to nehraju. Ale nejdřív se to snažím pořádně naučit.

4. Učitel má kontakty

Když jsem začal hrát na kytaru, hrál jsem jednoduché písničky, s jednoduchými akordy a základními rytmy doprovodu, případně jednoduchým vybrnkáváním. Po čase jsem přešel ke složitějším skladbám, složitějším akordům, melodickým sólům a známým kytarovým rifům. Myslím, že většina kytaristů postupuje podobně. Po zvládnutí složitějších a poznatelných skladeb by měla následovat fáze hraní s dalšími muzikanty. A teď nemyslím jen mlátit v hospodě do kytar, ale zahrát tak, aby to bylo vzájemně obohacující a vznikaly zajímavé aranže. A tady může přijít neocenitelná pomoc učitele. Protože učitel má kontakty. V oboru se pohybuje spousty let. Zná další šikovné studenty i zaběhlé muzikanty. A může vědět o zajímavé partě nebo o vznikajícím projektu.

5. Učitel rozpozná, že na to prostě nemáte

Každý nemá na to, aby hrál v kapele. Velká většina z nás na to nemá. Učitel může korigovat cíle. Případně může po zvážení fyzických limitů doporučit jiný nástroj. Nebo jiný koníček.

Najít učitele může být, zvlášť na malém městě, těžké. Najít opravdu dobrého učitele může být extrémně těžké. Ale stojí to za námahu. Za dobrým učitelem se vyplatí i daleko dojíždět.

Kytarová ladička gStrings v chytrém telefonu

Nepatřím mezi malé procento šťastlivců s absolutním sluchem a k naladění kytary jsem vždy potřeboval ladičku. Pro začínající kytaristy je optimální elektronická ladička, zkušenější mohou zkusit ladit třeba podle jiného nástroje, ale to už chce trénink.

Prošlo mi rukama několik různých elektronických ladiček většinou v ceně několika stokorun a všechny fungovaly celkem dobře. I ta poslední, nejpropracovanější, s piezoelektrickým klipovým kontaktním snímačem ale nakonec skončila odložená na dně šuplíku. V posledních letech používám výhradně aplikaci gStrings v telefonu s Androidem.

Ladička gStrings

Telefon mám totiž vždy po ruce a nemusím se starat o další krabičku, ve které se navíc vybíjejí baterky. Ovládání je intuitivní a aplikace zabírá jen minimum místa. Zkoušel jsem srovnat výstupy s klasickou velmi kvalitní ladičkou asi za 1.500,- Kč a gStrings funguje velice přesně. A to i v běžném telefonu nižší třídy za pár tisícovek.

Ladím před každým cvičením! A pokud hraji nějaké sólo s vytahováním strun, ladím i během cvičení. Není od věci ucho trénovat, vždy nejdřív zkusím naladit bez ladičky a gStrings pak použiji jen pro kontrolu a případnou korekci. Telefon si při ladění zpravidla pokládám na horní lub kytary.

Aplikaci je možné zakoupit za 50,- Kč, nebo je k dispozici verze zdarma – s reklamním proužkem. Reklama naštěstí nijak nepřekáží, takže jsem zůstal u verze zdarma. Podobných nástrojů jsou na Google Play mraky, stačí si vybrat. S jinými ale zkušenosti nemám.

Tip k poslechu #1: Ivan Hlas – Nezbyde nic

Kdo chce dobře hrát, musí hodně poslouchat. Pozorně a soustředěně. Je to stejné jako s psaním, kdo chce dobře psát, musí hodně číst. Proto budu na stránky Kytarové snídaně pravidelně, zhruba jednou za týden, přidávat tipy k poslechu. A začnu třeba u Ivana Hlase.

Jsem přesvědčen, že současné akustické Trio, ke kterému se Ivan Hlas během své bohaté muzikantské kariéry dobral, jemu i jeho písním ohromně sedí. Je to ideální sestava do menších klubů a právě tam zní jeho městské písničkářství naléhavě a uvěřitelně. Ivan má navíc vedle sebe dva fantastické muzikanty. Olin Nejezchleba na violoncello a Norbi Kovács na kytaru obstarávají parádní aranže. Všimněte si, jak precizně a přitom s jakou lehkostí oba hrají.

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén